Ve zmiňovaném románu existovala na téměř všechno univerzální odpověď „42“, ale tady je to trochu složitější. 🙂 Učím už víc jak čtvrt století, navíc na stejné škole (Základní škola Dolní Rožínce), a to je již nějaká porce zážitků. 😉 Poslední roky je to sice již jen matika a informatika, ale protože jsme relativně malá škola, v začátcích jsem prošel snad všemi předměty. Zprvu mi to nedávalo moc velký smysl (mám přece vystudovanou matiku a zeměpis!), teď jsem ale za tuto zkušenost vděčný. Pomohlo mi to otevřít oči a pochopit milion věcí, na které mě škola (rozumějte ta vysoká) nepřipravila…
Dnes si dokonce troufnu tvrdit, že by měl podobný start v praxi možná zažít každý kantor – aspoň rok nebo dva učit i jiné předměty než ty, které má ve vysokoškolském diplomu. Aspoň do té doby, než vysoké školy (první vlaštovky už naštěstí existují) začnou připravovat budoucí kantory na reálné školní situace a pro život. Mně daná zkušenost s výukou „jiných“ předmětů totiž pomohla (kromě mnoha jiných věcí) pochopit, kolik nedůležitých a nepodstatných věcí kolikráte po žácích požadujeme…
Abych se ale vrátil k té základní otázce – proč? A proč zrovna web? Inu proto, že uteklo již poměrně dost vody a moje hlava není nafukovací. 😎 Prostě jsem hledal nějaký „moderní“ způsob, jak své školní zážitky (chcete-li nápady, experimenty, postřehy, zkušenosti…) někde uložit k pozdějšímu opakovanému použití. Pro sebe na reflexi, porovnání a nebo v tom lepším případě jako inspiraci – pro kohokoliv, kdo bude mít zájem…
Myšlenku jsem začal realizovat někdy začátkem roku 2017, kdy postupně vznikal na doméně naší školy web nazvaný #Matika na ZŠ. Času mi na něj ale nezbývalo tolik, kolik bych potřeboval, což mělo jednoduchý důsledek. Web vlastně spíše postupně umíral a já ho tím pádem nepotřeboval ani pouštět do světa a chlubit se jím… Stránky existovaly, dokonce byly i veřejně přístupné, ale logicky téměř bez návštěvnosti. A já neměl dost vnitřní motivace, aby se situace změnila. Vždy se našlo něco důležitějšího, co dostalo přednost a pokud jsem se k webu vůbec dostal, dělal jsem na něm jen drobné změny a to ještě spíše ‚vývojářské‘ – úprava vzhledu, zásahy do šablony, hledání vhodných pluginů atd. Co se týká inspirací z výuky, pokud se mi něco zdálo vhodné ke sdílení, objevilo se to v učitelské komunitě na G+ (dnes už neexistující sociální síť) nebo na Twitteru. Na webu se příspěvek objevoval až naposledy…
Obrat k lepšímu nastal až v minulém roce (2019), kdy podobnou „slinu“ (vytvořit si svůj web) chytila i moje manželka.😊 Zatímco já se věnoval spíše dalším projektům (zejména komunitě GEG Uranium, stránkám školy…), Simona se do toho vrhla opravdu s vervou a vytvořila si na Webnode velmi slušnou prezentaci. No a možná i proto, že pozitivních reakcí na moje příspěvky na Twitteru začalo přibývat, na přelomu roku slovo dalo slovo a já začal opravdu po drobných krůčcích skládat tento web – tentokráte s „univerzálním“ názvem Kantořina.cz.
Je nám jasné, že výběrem hostingu, domény, ani vytvořením šablony (byť by byla na oko jakkoliv hezká), to nesmí skončit. Pokud má mít všechno smysl, musí Kantořinu postupně zaplnit kvalitní obsah. I kdyby to mělo být jen pro nás dva samotné. Obsah, který s sebou ponese nějakou přidanou hodnotu. Obsah, kterým vznikne aspoň malinko hodnotné dědictví… A já bych si moc přál, aby nezůstalo jen u toho… 😇 Za sebe můžu říct, že se o to budu ze všech sil snažit.
KANTOŘINA.CZ