Jak už asi víte, učím informatiku na 2. stupni a musím říct, že někdy je docela výzva najít aktivitu, která žáky nejen rozvíjí (digitální kompetence atd.), ale zároveň je opravdu pohltí. A to bez ohledu na to, kolik času do přípravy hodiny investuji… Když pak vídám na sociálních sítích to nemalé množství příspěvků, kde žáci pomalu v každé hodině „skákají“ nadšením, že můžou dělat tohle a tamto, občas propadám takovým těm „špatným“ myšlenkám a říkám si, že jsem to učitelské řemeslo nejspíš definitivně zapomněl. 🙄 A že už asi patřím do starého železa. 🙈🙃
No a potom se přihodí, že díky různým okolnostem udělám přípravu do výuky za 15 minut a výsledkem je na konci hodiny ten nádherný vau efekt – pocit z dobře odvedené kantořiny… 😊
A přesně tohle se mi nedávno povedlo – což je ostatně důvod, proč se s vámi tady o vše dělím. Třebas to někoho inspiruje.
Kódování, šifrování a všechno to kolem
Již pár hodin se věnujeme kódování a šifrování. V předchozích hodinách jsme pracovali s obrázky, kdy jsme si je díky unplugged aktivitám zkoušeli různě šifrovat a zase dešifrovat. Celkově to nebylo úplně špatné, ale žádné extra emoce u žáků jsem nepozoroval. Tak jsem se u toho moc nezdržoval a posunul téma dál. Kam? Od obrázků je dalším logickým krokem text… Na něj jsem si vymezil původně dvě až tři vyučovací hodiny.
KAROLÍNA: „Hahaha, co je na tom náročného?“ (Píše vzkaz a posílá přes spolužáky papírek ke mně - samozřejmě spousta z nich větu čte.)
🎓: „Tak dobře, tohle bylo na první pohled jednoduché. Jenže... Kdo všechno ví, co tam Kája napsala? (pár rukou s úsměvem nahoře)
Hmmm... To se mi nelíbí, bylo to přece JEN pro mě. Ok, jak pro příště zařídit, aby nikdo nevěděl, co tam Kája napsala?“
Chvíli překvapením ticho, ale během okamžiku začínají padat první nesmělé návrhy:
- použijeme neviditelný inkoust (🎓: To zní dobře, ale máme tady takový inkoust?)
- papírek poskládat, aby nebyl text vidět (🎓: Dobře, a co kdybyste měli donést takto poskládaný papírek do sborovny - to byste se nepodívali?)
- tak to nějak zašifrovat (🎓: Super, někdo si vzpomněl na předchozí hodiny. 🙂 )
Začali jsme nenápadnou aktivitou (viz modrý rámeček – ten měl přesah i do další hodiny), která měla nastartovat dynamiku ve třídě a aktivizovat žáky. A to se povedlo. 😉 I když se zpočátku nikdo nechytil a nedokázal si vzpomenout na nic, co by se nyní dalo aplikovat. Tedy abych nebalamutil, návrhy padaly – třeba Braillovo písmo a morseovka. 👍 Což bylo vlastně skvělé. Jenže já chtěl začít něčím jednoduchým, abych dostal do hodiny všechny děti. A tak jsem to neprodlužoval a napsal na tabuli dva texty (a tabuli zatím otočil tak, aby nebylo nic vidět):
ÚXTXEXRXÝX
IANAFAOARAMAAATAIAKAAA
Následovalo rozdání čistých papírů (nemáme do informatiky sešity, takže aby měli prostor experimentovat) a jednoduché instrukce.
🎓: „Tady jsem vám zašifroval dvě slova. Jsou to slova opravdu hodně známá, každý týden je aspoň jednou použijete. 😎 Nejdříve se soustřeďte na to první slovo a zkuste přijít na princip, jak byl text zašifrován. To potom využijte na dešifrování druhého slova. Nakonec vytvořte na podobném principu svoji vlastní šifru – zašifrujte svůj oblíbený předmět.“
Jakmile měli splněno tři nebo čtyři žáci, aktivitu jsem urychlil – dobrovolníci šli k tabuli, první vysvětloval ostatním princip, druhý a třetí napsali na tabuli svoji šifru a ostatní zkoušeli hádat (aby bylo jasné, že vše pochopili).
Poté jsme se lehce dotkli toho, jaká pravidla je třeba při psaní tajných textů dodržovat a následovaly variace na téma VYMYSLI SVOJI ŠIFRU. Sami nebo ve dvojici hledali nějaké podobné způsoby šifrování – pro slova i jednoduché věty. A dařilo se. Psali slova odzadu, přehazovali první a poslední písmenko, přidávali něco za každé třetí písmenko a jedna holčina dokonce přišla i s Caesarovou šifrou (i když netušila, že se to tak jmenuje). Co bylo nejdůležitější, všichni chtěli jít na tabuli ukázat to svoje dílo… 👌 (pravda, možná chtěli k tabuli i proto, že jsem rozdával jedničky jak na běžícím páse 😀)
No a najednou zazvonilo, takže pokračování příště…
A co bylo dál?
Druhá hodina měla trochu jiný průběh. Na úvod jsme zopakovali, co to vlastně kódování a šifrování je, a hlavně kde se s tím v reálném životě můžeme potkat. Mluvili jsme o tom, jak se šifrují zprávy mezi tajnými agenty (a připomněli si třeba Enigmu z 2. světové války), proč je důležité mít zprávy třeba na instáči opatřené koncovým šifrováním (viz aktivita z první hodiny – modrý rámeček) a dotkli jsme se i hesel k účtům a proč je důležité je chránit. A najednou to nebylo jen nějaké abstraktní téma nebo blbost pro malé holky (omlouvám se malým holkám 😇) – žáci zjistili, že šifrování není jen hra, ale něco, co používají dnes a denně. A začalo to být pro ně o něco zajímavější…
Motivace hrou - detektivové ve staré Anglii
Protože děti milují, když mají pocit, že odhalují něco „tajného“, přišla na řadu tomu odpovídající motivace. Mě při přípravě hned napadl Scotland Yard a Hercule Poirot, takže jsem trochu asocioval a nakonec můj „herecký výstup“ vypadal nějak takto:
🎓: „Je rok 1845 a pošťák na stůl ve vaší detektivní kanceláře Šifra & syn právě položil složku s názvem
🕵️♂️ SPIS 17/1845 – PŘÍPAD DOKTORA M.
Co donesl pošťák vidíte promítnuté na tabuli. Řádně si vše přečtěte, klidně i dvakrát nebo třikrát. Potom si dojděte pro iPad.“
Chvíli jsem nechal čas na přečtení a mezitím rozdal každému papír se zašifrovanými větami (pracovní list). Následně jsem se zeptal, jestli rozumí všichni úkolu a nechal pro jistotu jednoho dobrovolníka shrnout zadání. Zodpověděl jsem ještě asi dva obecné dotazy a poté už jsem jen mohl popřát:
🎓: „Hodně štěstí, agenti. Londýn spoléhá právě na vás!“
Krátká didaktická vsuvka
Co jsme plnili za cíle a proč? Navazovali jsme na předchozí hodiny a i nadále plnili očekávané výstupy RVP ZV v oblasti Data, informace a modelování. Konkrétně jsme pracovali na tom, aby žáci dokázali navrhovat a porovnávat různé způsoby kódování dat (I-9-1-02), získávali z dat informace a odhalovali chyby v cizích interpretacích (I-9-1-01) a dokázali určit, jaké informace potřebují k řešení problému (I-9-1-03).
O rozvoji digitálních kompetencí asi moc mluvit nemusím. Snad jen… Ukázalo se, že zejména vyhledávat relevantní informace není vůbec samozřejmost. Dost žáků zpočátku tápalo, jak využít iPady a přístup na internet. A to i přesto, že vlastně neměli nic zakázané. 🙃 Našli například klíč k řešení dané šifry, ale místo aby se snažili pochopit její princip (nebo si ho nechali vysvětlit), zkoušeli do generátoru zadávat celou abecedu a teprve v tom potom hledali příslušné symboly.
No a všiml jsem si ještě jedné zajímavosti – pokud si žáci nevěděli s nějakou šifrou rady, bylo to individuální (jinými slovy, každý měl problém s jinou šifrou). O to ale bylo cennější, že to nevzdávali. A když se některým podařilo vše vyřešit, snažili se následně pomoct i spolužákům – opět ale ne nadiktováním výsledku, nýbrž vysvětlováním principu dané šifry.
Celou aktivitu bych shrnul jako výborný způsob jak prakticky propojit informatiku s rozvojem kritického myšlení, logiky, práce s informacemi i spolupráce. Žáci si odnesli nejen zážitek (gamifikace), ale i dovednosti, které využijí i v jiných předmětech nebo v běžném životě.
[ČJ] - Napadá mě třeba varianta, že by na základě pěti získaným dešifrovaných vět žáci vytvářeli své vlastní příběhy s detektivní zápletkou. A třebas i ve spolupráci s AI, která by jim pomohla (pravopis, stylistika...).
[DĚ, VV, PČ] - Přidat by šlo i přesah do historie (např. již zmíněná Caesarova šifra) - kromě vysvětlení historických souvislostí by si třeba vytvořili i nějaké "udělátko" pro její vytváření a dešifrování - buď z papíru nebo na 3D tiskárně.
Nebo propojení s matematikou (binární kód). A možná i miniprojekt – vytvořit si „tajný deník“ nebo nástěnkovou hru se zakódovaným příběhem. Nápadů je spousta. 😎
Závěrem: když informatika ožije
Co mě na celé aktivitě potěšilo nejvíc? Nešlo jen o to, že většina žáků dokázala vyluštit všechny šifrované věty. Nejvíc mě těšilo to, s jakým zaujetím pracovali, jak si následně snažili poradit (ale ne tak, že by si řekli rovnou výsledek – to oni už ví, že by byl problém 🙂) a jak hledali vlastní cesty k řešení. Spousta z nich dokázala trpělivě hledat klíč k dešifrování, nezabalili to hned při prvním neúspěchu… Vznikla atmosféra, ve které byl každý zapojen – i ti, kteří běžně v informatice spíš „vyčkávají“. A když zazvonilo, stále probíhala diskuze, která šifra byla jednoduchá, která ne a někteří žáci i během přestávky pokračovali s luštěním. A právě tohle všechno je pro mě signál, že se aktivita povedla.
Získali jsme společně zkušenost, kterou si žáci snad zapamatují – že informatika není jen práce s počítačem, program Malování, Scratch atd., ale že se za ní může skrývat i dobrodružství, logika, kreativita a týmová spolupráce.
Pokud tedy hledáte inspiraci, jak informatiku oživit, zkuste šifrování. Nemusíte mít pokročilé vybavení ani dlouhé přípravy – stačí trocha fantazie, hravosti a ochota pustit žáky do procesu. A uvidíte, že i ti největší „ajťáčtí skeptici“ najednou začnou přemýšlet, tvořit a ptát se. A o to přece jde. 😊
P. S. Ani ty iPady nemusely být součástí hodiny. Stačilo vytisknout klíče k šifrám na papír a třeba je někde poschovávat. Opět stačí zapojit trochu fantazii…
Vystudoval učitelství matematiky a zeměpisu na MU v Brně. Již od studentských let ho fascinovaly počítače a jejich možnosti. Proto vždy hledal cesty, jak tyto technologie rozumně a efektivně uchopit. To ho dovedlo až k pravidelnému zařazování a využívání ICT ve vyučovací hodině jako běžné pomůcky. Aktivně se snaží dělit se širokým okolím o své know-how i v rámci skupiny GEG Uranium a na Twitteru.