Obyčejný šátek

Celý den o šátku probíhal ve 4. třídě v rámci akce Dolní Rožínka čte dětem. Ta mě inspirovala k otevření velmi staré knihy Miloslava Bureše: Putování za šátkem, džbánem a holubičkou.

„I taková zdánlivě obyčejná věc, jako je venkovský šátek, prodělala svůj dlouholetý vývoj. V tomto vývoji, ve zlepšování kvality i v proměně barvenosti a vzorů, se rovněž jeví povaha, založení, charakter a sociální podmínky člověka.“ (kapitola Chvála šátků, str. 25)

Principem akce čtení dětem je aktivní čtení dospělého dětem tak, aby byly schopné poslouchat a nechat se zaujmout. Proto jsem jim nemohla kapitolu Chvála šátků číst přesně podle napsaného textu, neboť by jej (vzhledem k datu vzniku) nevydržely poslouchat. Čtení jsem zkrátila a vybrala z textu pasáže, které se mi hodily k budoucí dopolední práci, abych děti motivovala a zároveň neunavila původním slohem, z něhož vyplývá Burešovo srdečné vyznání ke kraji .

Mými hlavními cíli bylo:

1. poznat šátek jako oděvní součást dříve a dnes
2. poznat krásu vzorů, kterými se šátky vyznačovaly dříve a dnes
3. využít šátky k výpočtům obvodu a obsahu obrazců
4. zažít se šátkem legraci s využitím prvků dramatizace

Příprava žáků a učitele

Žáci dostali za úkol donést si do školy 1 šátek, ke kterému mají nějaký vztah a ví, proč ho do školy přinesli. Blíže jsem nic víc nespecifikovala a dopředu počítala s tvary šátků, které se mi ve škole mohou sejít (čtverec, obdélník a trojúhelník).

Příprava učitele: různé druhy šátků (s barevnými pruhy, kašmírové šátky s květy, tištěný šátek, tkaný a vyšívaný šátek, vlňák, velký turecký šátek), ipad s obrázky rostlin (slzička, koukol, kalina, karafiát, růže, tulipán, fuchsie), kniha ke čtení, připravený pracovní list pro žáky

Postup aktivit během dne (propojení 5 vyučovacích hodin Čj, M, VV, Pč, Hv a Pří do jednoho celku):

1. čtení z knihy
2. hledání lidových motivů na šátcích, vázání a funkčnost šátků
3. využití písně Mám šáteček, mám
4. měření a výpočty obsahů šátků
5. šátková loutka

„Ornamenty jsou z typických kvítků, jaké najdeme na nízkých březích v úvozech polních cest. Výzdoba z květů zabírala velkou plochu šátku, nebyly to šátky barevně divoké.“ (kapitola Chvála šátků, str. 25)

Po přečtení úryvku z knihy jsme navázali přehlídkou šátků, rozložili jsme je po celé třídě, ukázali jsme si obrázky rostlin, o kterých je psáno v knize a hledali jsme motivy. Zároveň jsme si vysvětlovali využití šátku na přelomu 18. a 19. století a učili se šátek uvázat dvěma způsoby – „na babku“ a „do zadu“. Vázání „na věnec“ jsem předvedla dětem na svém tureckém šátku. Také jsme si ukázali, jak šátky dívkám a ženám sloužili v zimě.

Naučili jsme se zpívat písničku Mám šáteček, mám. Je to dětská taneční hra z Lubné (popis viz. Z. Jelínková: Dětské taneční hry z Horácka, str. 31), kterou jsme si společně zahráli. Aby bylo opakování pestřejší, střídali jsme různé šátky. Po dokončení jsme se sesedli do kruhu a vyprávěli si o šátku – každé dítě mělo 1 minutu, aby o svém šátku řeklo, proč si ho doneslo, co o něm ví a na co ho používá osoba, které patří. Následovalo opakování určování rodů podstatných jmen – využila jsem slova z vyprávění dětí a opakovali jsme. V připraveném pracovním listu jsme splnili úkol 1.

Zopakovali jsme si tvary šátků a začali jsme měřit délky jejich stran. Odhadovali jsme, na jak dlouhou cestu (chodník), bychom všechny naše šátky použili. Další odhady směřovali na délku provazu, který bychom ze šátků vytvořili, pokud bychom použili šátky přeložené (úhlopříčky) na trojúhelníky. Takže jsme docela dlouho měřili a přeměřovali, také jsme u toho kromě sčítání také převáděli jednotky délky. Nakonec jsme potřebovali odhadnout, zda by nám šátky stačili na pokrytí celé podlahy ve třídě (nejdříve jsme počítali obsah obdélníkové podlahy ve třídě – rozměry jsme už měli změřené z dřívější). Věděla jsem, že by to děti chtěly hned udělat prakticky – rozkládat šátky a mít hotovo. 🙂 Naštěstí máme ve třídě lavice, které jim v tom zabránily a musely tedy počítat, skládat jednotlivé tvary (jako parkety) a dojít k závěru. Využívaly úkol 2 pracovního listu a bílou tabuli, která jim sloužila ke společnému počítání.

Po opravdu složitém počítání jsme se na závěr dne opět sesedli do kruhu a já vyprávěla dětem, jak mi maminka z kapesníku hrávala divadlo, když jsem byla nemocná a chtěla mě udržet v posteli. Z nejmenšího šátku, který jsem měla, jsem si uvázala na prst uzel a vytvořila jednoduchou loutku, s níž jsem dětem zahrála jednoduché divadlo. Loutka měla nebývalý úspěch a já ji naučila všechny děti uvázat (uvázat uzel na prst ve čtvrté třídě byl neskutečný problém, ovládání loutky taky chvíli trvalo). Když jsme si všichni loutky vyzkoušeli, využila jsem je k opakování ekosystému LES – ve dvojici a trojici loutek představte ostatním les (rostliny, živočichy a jeho význam).