Je tomu už nějaký pátek, co jsem na Twitteru začal zveřejňovat příspěvky s hashtagem #KantořinaJeDřina#KantořinaNeníDřina. Chci tím ukázat, že obě tváře kantořiny dávají smysl – i když přiznávám, je to mnohdy pořádná fuška. Já osobně jsem si už mnohokrát (zvláště v posledních pár rocích) položil otázku, jestli má vůbec smysl, abych v ní dál pokračoval. Zatím stále „vítězí“ to mé bojovně optimistické já. To, které na problémy reaguje i tím, že si opakuje všechny ty pozitivní věci, které mu škola stále přináší. Někdy to pomůže víc, někdy méně, ale zatím to pokaždé končí vnitřním konstatováním, že to přece jen chci ještě dělat a ve školství zůstat. 😇 A je tomu tak i díky komunitě, do které jsem se před léty úplnou náhodou dostal. Člověk se tak nějak uklidní, vidí, že se v tom neplácá sám, že podobné „boje“ svádí i ostatní, mnohem zkušenější a erudovanější. A že může být třeba i hůř… A i tahle zdánlivá maličkost má pak velkou zásluhu na tom, že to jako kantor ještě úplně nevzdáte…

Takže ano, #KantořinaJeDřina, o tom není pochyb. Ale aby to třeba taková dřina nebyla, k tomu by mohly posloužit právě tyhle webovky. Jak už jsem se rozepisoval na stránce O webu, zatím je Kantořina spíš takovým „soukromým“ deníkem, do kterého si chci zaznamenávat své kantorské „úspěchy. Protože ale vnímám spolupráci jako jeden z motorů, které nás posunují dopředu, moc bych si přál, aby nezůstalo jen u toho. Aby autorů, co zde budou sdílet své nápady, bylo jednou víc než je prstů na jedné ruce a čtenářů, kteří se budou pravidelně a rádi vracet, ještě o chloupek víc. 😉

Smysl by to určitě mělo. A své výhody pro všechny rovněž. Čtenáři by měli koncentrovaný různorodý obsah na jednom místě (snad lehce zapamatovatelné adrese), bez nutnosti složitě klikat a něco na internetu vyhledávat.

Autorům může Kantořina nabídnout na oplátku…  Vlastně kromě dobrého pocitu ze sdílení zatím skoro nic jiného. Ale ono je to složitější, jak to tak v životě bývá. Dobrou zprávou pro někoho může být, že by se zde nemusel starat o hosting, provoz, údržbu webu a podobné nezbytnosti. Prostě by „jen“ psal a sdílel.  🙃 Pro jiného to může být ta drobnost, že se stane součástí týmu lidí, kteří chtějí něco na českém školství změnit. Chtějí něco udělat pro sebe, pro ostatní kantory, pro žáky, pro jejich rodiče… 

Na nic si tady na Kantořině nechceme „hrát“, nemáme patent na to nejlepší možné řešení a nikdy ho mít nebudeme. V našich myslích nejsou ani žádná přehnaná očekávání. Baví nás sledovat trendy ve vzdělávání a kriticky je vyhodnocovat. Baví nás vnímat „EDUokolí“ a čerpat z něj pro nás použitelné nápady. Na druhou stranu to chceme tomu „okolí“ taky trochu vrátit. Pomoci nějak těm, co o pomoc stojí. To je celé… A pokud bychom v tom (tady) nezůstali sami, bylo by to super.

Než se tak ale stane a počet autorů se zde rozroste, můžete na webu zatím očekávat příspěvky hlavně od Nás. Já sám mám v zásobě několik článků. Za prvé díky své aktivitě na dřívější zrušené komunitní sociální síti G+ (někteří možná nostalgicky zavzpomínají, ostatní ale dnes už asi neznají), za druhé ze svého dřívějšího webu #Matika na ZŠ. Vše chci ale nejdříve předělat do „líbivější“ a pro vás univerzálnější podoby. Jinými slovy řečeno, článečky budou spatřovat světlo světa pěkně postupně. Podle toho, jak se mi bude dařit jejich úprava a hlavně co mi dovolí čas. Osobně si dávám předsevzetí, že minimálně jednou do měsíce by se na Kantořině mohlo objevit něco nového ke čtení. Uvidíme, snad se záměr podaří a vy tak budete mít třeba čím se inspirovat…

Nejdůležitější ale je, abyste si vždy a rádi Kantořinu našli. Protože bez VÁS ta motivace začne postupně určitě opadat… 😇

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

5 + 4 =